Příroda tuto metodu ukládání informací používá již miliardy let. Lidé se to teprve učí.
Zní to neuvěřitelně , ale v jediné makromolekule DNA může být skladováno obrovské množství dat, a to s velkou přesností a téměř neomezenou životností. Pro lepší představu: roční produkce digitálních dat na celém světě by se vměstnala do pouhých několika gramů DNA.
Týmu vědců z Evropského institutu bioinformatiky (EBI) pod vedením Dr. Nicka Goldmana se podařilo zapsat do syntetické DNA všech 154 Shakespearových sonetů, 26 vteřin trvající videoklip se záznamem legendárního projevu Martina Luthera Kinga „I have a dream“ z roku 1963, přelomový vědecký článek Jamese Watsona a Francise Cricka o objevu struktury DNA a fotografii průčelí budovy centrály EBI v Hinxtonu v Anglii.
Stane se tedy v budoucnu syntetická DNA megaúložištěm pro data a informace z celého světa, jejichž objem rok od roku roste? Metoda, jak to uskutečnit, je na světě, záležet však bude také na výši nákladů, které bude celý proces vyžadovat.
Více se dozvíte ve videu zde.
Ať je to jakkoli, my z Greenhousingu se budeme muset poohlídnout po schopných biolozích, abychom nezaspali ve vývoji.
